Podlahové topení bývalo za socialismu doménou pouze některých domácích kutilů anebo výstředních lidí či komunistických funkcionářů. Problém byl totiž v tom, že se topné potrubí muselo zalévat vrstvou betonu, a to v případě závady vyvolávalo značné problémy. Řešení takových závad bylo příliš drahé a komplikované – kutilům to nevadilo, protože ti si libují v pracovních činnostech a movití lidé to neřešili – prostě odjeli na dovolenou a pověřili někoho, aby to dal do pořádku, ovšem většina normálních smrtelníků na to doplácela.
Zájem o podlahové topení se sice po sametové revoluci o něco zvýšil, ale stále to byla stejná „písnička“ – beton a zase beton. Vše se změnilo až docela nedávno, kdy se začal společností šířit boom podlahového topení se systémovými deskami neboli s polystyrenem na podlahové topení. Tyto výlisky obsahují drážky, do kterých se vtlačí topné hadice, desky se položí na podlahu a hadice se zapojí do rozdělovače dle topných okruhů, a to je vše. Nikde žádný beton ani malta. Tímto způsobem si můžete podlahové topení zhotovit sami během víkendu, požádáte pouze instalatéra, aby vám pomohl se zapojením rozdělovače k topnému zdroji, a pak už můžete systémové desky zakrýt pochozími deskami (sádro nebo cemento-vláknitými) a následně vhodnou krytinou, jako je koberec či plovoucí podlaha.
S podlahovým topením ušetříte za vytápění, protože nemusíte obytné prostory přetápět, aby bylo teplo i od nohou, což se stává u topení s radiátory. Teplo od nohou budete mít u podlahového topení přirozeně zajištěno a navíc jako bonus budete moci využít teplo na bosé plosky, což do jisté míry napodobuje reflexní masáže chodidel. Po takto vyhřáté podlaze je pak vysloveně radost chodit a užívat si ten velmi příjemný pocit. Někteří lidé pak i v zimě chodí v bytě naboso třeba celý den, pokud se jim nechce převlékat z pyžama a venku je škaredé počasí, které neláká ani na procházku.
