Vzhledem ke zhoršujícímu se stavu přírody je pochopitelné, že s tím lidé chtějí něco dělat. Proto se vytváří nejrůznější kampaně, které jí mají údajně pomoci, často takové, kde se zapojují i běžní lidé. Jednou z těch nejběžnějších a nejznámějších je pak sázení stromů. To se často děje jak na mezinárodní úrovni, tak i na úrovni obcí.
Je pochopitelné, proč tomu tak je. Stromy jsou často prezentovány jako největší zdroj kyslíku, byť tomu tak ani zdaleka není, a navíc asi není třeba říkat, že ty vzrostlé vypadají krásně. Lidé také mají pocit, že vytváří něco, co po nich přetrvá stovky let, tedy jakýsi svůj odkaz. Když k tomu přičteme fakt, že je považujeme za jakési zdroje moudrosti, pak je pochopitelné, proč nás jejich sázení tak láká.
Bohužel se ukazuje, že to ani zdaleka není tak pěkné, jak se zdá. Jak už to tak v přírodě bývá, nic není tak jednoduché, jak si lidé představují. Problémy jsou zde hned z několika důvodů, přičemž většinu z nich si lidé ani neuvědomují.
Předně je tu fakt, že i když mnohé z těchto projektů jsou skutečně myšleny upřímně, výsledky jsou leckdy více než sporné. V první řadě zde máme otázku, zda jsou ony stromy skutečně pro dané místo vhodné. Nejenže je totiž nutné sázet druhy, které jsou v dané zemi původní, ale také ty, které jsou vhodné pro danou lokalitu, a to je něco, čemu mnoho lidí nevěnuje až takovou pozornost.
Navíc ne všude je zalesnění vhodné. Představa, že naše země byla v minulosti v podstatě jedním celistvým lesem, je poměrně nepřesná. I tehdy zde existovaly louky, mokřady a další biomy, kde stromy nerostly. Navíc tyto plochy by i nadále ustupovaly se současnými globálními změnami klimatu.
Proto je dobré, abychom, než začneme sázet stromy, vše dobře promysleli, a zjistili, zda je to skutečně vhodné. V opačném případě tím přírodě můžeme spíše uškodit.
