Vzdělání je naprosto klíčové pro každého jednotlivce zároveň pro společnost jako celek. Vzdělání má v dnešní době mnoho aspektů, což se projevuje například na stylu vyučování dnešních vysokých škol. Co je v dnešní době velmi složitý, ale zato důležitý a palčivý problém, je to, jak rozhodnout, co se mají děti ve škole učit. Toto je otázka, která v minulých letech vůbec nemusela být diskutována. Jen dnes se totiž nacházíme v situaci, kdy máme tolik informací a zároveň nemáme dojem, že něco z toho bychom chtěli přestat vyučovat. Něčeho z toho se držíme z konzervativní potřeby tradice, jiné jednoduše proto, že jsou potřeba.
Jenže to, co je potřeba se velmi rychle mění a množství se neustále znásobuje. Ještě generace dětí narozených na počátku devadesátých let se vůbec nemusela na základní škole učit něco o počítačích, z čeho se skládají a jak je správně využívat. Dnes je tato výuka bezpodmínečně nutná, jenže musí do rozvrhu vstoupit na úkor některého jiného předmětu. Obvykle se tak skrouhnou hodiny výtvarné nebo hudební výchovy. Ty se totiž z pohledu dnešní faktické doby zdají jako méně podstatné, vždyť přece děti, které se chtějí o umění zajímat, mohou chodit do základní umělecké školy.
Bohužel se tento postup velmi často objevuje, jen ani odborníci na dětský vývoj nejsou zcela jistě přesvědčeni o tom, že je to tak správně. I výuka uměleckých oborů má na škole smysl. Podle jakého klíče se ale dají dělat změny v rozvrhu, aby se do něj vše vešlo, a zároveň to nebylo na úkor již stávajících předmětů? To je velmi složitá otázka. Snad je špatně jednoduše celý koncept a pocit, že do dětí musíme nahustit všechny informace co nejdřív a nejrychleji. Možná právě volný čas, o který děti tak systematicky připravujeme je to, co by děti nejvíce využily a co by vedlo k přirozenému osvojení dovedností.